OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
PAIN OF SALVATION, od jisté doby známí též jako United Ego of Daniel Gildenlöw, pokračují ve své samožerské pouti do retro ráje. Po dvojici (ne)slaných cest, na nichž Švédi více či méně úspěšně definovali svoji tvář kapely romanticky zahleděné do (art)rockových análů, přichází čas na zvolnění v podobě akustického alba. Po odchodu dredatého vikinga Johana Hallgrena, dlouholeté opory, můžeme „Falling Home“ chápat jako jakési sehrávací album, kde si nová sestava zkouší známé skladby v nových aranžích a novém složení a kombinuje je s tím, co Daniel Gildenlöw miluje nadevše: covery písní charismatických ikon hudební scény.
U nich můžeme začít, protože dobře vystihují dvě tváře novinky. Zatímco diovská hymna „Holy Diver“ má v hravém přechodu z bluesových poloh do vyčazeného reggae vtip a rozpustilé kouzlo, taková „Perfect Day“ v kostce shrnuje nešťastné Gildenlöwovy sklony používat kultovní skladby k narcistní zpívánkám, kterým sice nechybí technická zručnost, ale charisma originálu ledva škrábnou. Ať chce, nebo ne, Daniel prostě není a nebude Leonard Cohen či Lou Reed a jeho vokální etudy v legendárních skladbách patří spíš do kategorie „karaoke covery pro zamilované teenky“. Rozpaky panují i nad novými aranžemi známých skladeb kapely.
Jasně, přechod k blues-folk-rockové střídmosti mnohým položkám diskografie vysloveně sluší („To the Shoreline“, „1979“), někde se dokonce kapela dobere i překvapivě svěžího vyznění starých fláků (dynamický rap-folk „Scarsick“), ale většinu času si člověk láme hlavu nad tím, zda posuny mezi originálem a novou verzí jsou natolik nosné, aby je kapela zaznamenala a zařadila do své diskografie (fakt je zapotřebí další verze „Chainslingu“?).
Nakonec drobnost k novému obsazení kapely. Velmi dlouho jsem váhal, kdo že je ta žena s velmi nepříjemným hlasem, která doprovází Daniela v několika skladbách. Podle kolegy Darkmoor jde o nového člena kapely Ragnara Zolberga, kterému v tom případě chybí mnoho do driveu Johana Hallgrena nejen vizuálně. Ale chápu, že k novodobému metrosexuálnímu retro looku PAIN OF SALVATION padne tenhle rockový manekýn lépe než polonahý jarl.
Jen se trochu obávám, aby se veškerý přínos švédské progové veličiny do budoucna neomezil na make-up a pseudo-emotivní unylý folk, jaký kapela předvádí v nové skladbě „Falling Home“. To už by totiž můj věrný vztah s Gildenlöwovci nemusel přežít.
Zpívánky United Ego of Daniel Gildenlöw. Pro mladší a nepokročilé.
6 / 10
In The Passing Light Of Day (2017)
Falling Home (2014)
Road Salt Two (2011)
Road Salt One (2010)
Linoleum (EP) (2009)
Ending Themes On The Two Deaths (DVD) (2009)
Scarsick (2007)
Be - Original Stage Production (DVD) (2005)
Be (2004)
12:5 (unplugged) (2004)
Remedy Lane (2002)
The Perfect Element, Part I (2000)
One Hour By The Concrete Lake (1998)
Entropia (1997)
Nutno pouze parafovat Marigoldova slova. Zbytečné a nic neřešící album (ano, ten DIAcover je povedený), s vytrčeným zpěvem a aranžemi, které starší kousky spíše sráží do kolen. Naprosto neporovnatelné s dávnou parádní akustickou odbočkou 12:5. Po nepříjemné Danielově nemoci chápu snahu připomenout, že PAIN OF SALVATION opět žijí, ovšem osobně bych si raději počkal na něco smysluplnějšího.
prapodivna podivnost
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.